🎙️ Rozhovor s Veronikou Boulterovou
o muzikoterapii a brumli

I. Osobní cesta a začátky

• Jak dlouho se věnuješ muzikoterapii a co tě k ní původně přivedlo?

Muzikoterapii se věnuji od roku 2014. Protože hudba byla mou součástí od dětství, pracovala jsem mnoho let v hudebních vydavatelstvích a od roku 2010 jsem se začala věnovat terapeutické práci – líbilo se mi propojení hudby a terapie. Umělecké terapie mi dávají velký smysl. K terapiím mě před 23 lety přivedly životní situace s mým starším autistickým synem. Bylo toho – a stále je – mnoho k zvládání.

• Co tě na muzikoterapii nejvíc fascinuje – práce s lidmi, hudba samotná, nebo ten hlubší přesah mezi nimi?

Fascinuje mě vše. Když jsem začala studovat celostní muzikoterapii, netušila jsem, kam až mě zavede. Probudila ve mně ještě větší fascinaci neobvyklými hudebními nástroji, jejich zvuky a tím, jak dokáží ovlivňovat fyzickou i mentální oblast člověka. Jsem věčnou – a vděčnou – zvukovou badatelkou.

• Máš za sebou hudební vzdělání, nebo tě k této cestě přivedla spíš osobní zkušenost s léčivou silou hudby?

Od malička mě hudba provázela. Jako malá jsem si vymýslela vlastní písně a melodie, od 7 do 18 let jsem zpívala ve sborech, v hudební škole jsem prošla klasickou výukou a osm let jsem hrála na různé druhy fléten. Se studiem celostní muzikoterapie ale bylo přínosné umět se odprostit od klasických návyků a stupnic a vrátit se více k přirozenému projevu.

• Jak bys popsala svůj přístup – spíš intuitivní, vibrační, nebo strukturovaný a vedený konkrétní metodikou?

Když pracuji s dospělými nebo s dětmi individuálně, je můj přístup více intuitivní, ale zároveň propojený s metodikou. Vnímám zvuky nástrojů a všímám si toho, co každý potřebuje. Zároveň ale často dodržuji i pravidla metodiky – střídání nástrojů podle metody CMLH, kterou jsem studovala na Filozofické fakultě UPOL. Při skupinové terapii se víceméně držím této metody, protože ji mám na sobě i na jiných vyzkoušenou se skvělými výsledky. Profesor k ní dospěl díky více než 30leté praxi a je velmi účinná. Nelze ji však používat „bezhlavě“. Roli v tom hraje i osobnost muzikoterapeuta a schopnost vnímání zvukových frekvencí pro danou skupinu či jednotlivce. Zpěv je vždy improvizovaný, i když se některé motivy mohou někdy opakovat – mizí, znovu se vynořují nebo přichází úplně nové. Při aktivní muzikoterapii s dětmi někdy používám i jiné, spíše zábavné nástroje, které bych nikdy pro relaxační/léčivou muzikoterapii nepoužila.

II. Hudební nástroje a přístup k práci

• Jaké nástroje používáš při terapiích nejčastěji a proč právě ty?

Jak jsem zmiňovala, při použití metody CMLH je daný přibližný sled a kombinace nástrojů. Většinu mých nástrojů mám od výrobců, které osobně znám – kromě tibetských misek a gongů. U nich znám alespoň zdroj, kterému důvěřuji, a nástroje pečlivě vybírám. Většina mých nástrojů je laděna tak, aby byla našemu tělu prospěšná. Kromě brumle hraji na různé fujary, píšťaly, bubny, gongy, tibetské mísy, ústní harfu, didgeridoo a spoustu dalších přírodních perkusí.

• Podle čeho vybíráš nástroj pro konkrétního člověka nebo situaci – podle zvuku, vibrace, nebo spíš podle energie, kterou vyzařuje?

Vždy používám více nástrojů a u některých si všímám, „jak mi daný člověk zní“. Vím, zní to zvláštně – a roli v tom hraje i fyzika. Poslechem a nepatrnou změnou zvuku rozpoznám, jak na tom daný člověk je, a snažím se ho tzv. vyladit. A to s ezoterikou nemá nic společného. Je známo, že frekvence zvuku prochází celým tělem. Když jsme zdrávi, prochází zvuk rovnoměrně – nebo jinak. To je doslova slyšet :).

• Vnímáš rozdíl mezi hudbou, kterou posloucháme ušima, a hudbou, kterou cítíme tělem?

Jak jsem již zmiňovala, všechny zvuky a frekvence prochází naším tělem. Hudbu vždy vnímáme ušima i celým tělem, jen si to často neuvědomujeme. Pokud ji posloucháme jen ve sluchátkách, působí hlavně na mentální úrovni a tím spouští různé emoce, které pociťujeme také fyzicky. Takže i v závěru hudbu vnímáme celým tělem – jen jinak, bez chvění zvenku. Rozdíl je také v hlasitosti, v síle a rozsahu zvukových frekvencí. Ve městech jsme vystaveni obrovskému množství zvuků i hudby, což může na nevědomé úrovni způsobovat stres. Proto je vhodné chodit na klidná místa do přírody nebo se nechat vnitřně zklidnit muzikoterapeutickým působením. Celostní muzikoterapie – metoda CMLH – je jedna z mála metod, která dokáže zklidnit a „vypnout“ mysl.

III. Brumle v muzikoterapii

• Kdy ses poprvé setkala s brumlí a čím tě zaujala?

Brumli znám z dětství a hodně mě zaujala ve filmové hudbě Ennia Morriconeho – například ve filmu Pro pár dolarů navíc (For a Few Dollars More). Jen jsem vůbec netušila, co je to za podivný nástroj. Později jsem ji viděla u některých country kapel, ale to pro mě nebylo ono. Velké setkání s brumlí jsem zažila až při studiu celostní muzikoterapie v roce 2014. Od prvního okamžiku jsem byla jejím zvukem a alikvotami fascinována. Náš profesor na ni hraje skvěle a naučil nás základy hry i to, jakým způsobem propojit hru se zpěvem. Potom už bylo další objevování na každém zvlášť.

• Používáš brumli i ve své terapeutické praxi? Pokud ano, jakým způsobem?

V muzikoterapeutické praxi při relaxacích ji používám téměř pořád – v kombinaci se zpěvem. Řekla bych, že je mou součástí a asi i jedním z mých nejoblíbenějších nástrojů.

• Jaký typ brumle je ti nejbližší – kovová, bambusová, nebo třeba sibiřská?

Brumle mám ráda všechny. Nejčastěji ale hraji na svou retnou brumli od českého výrobce nebo na brumli zubní altajskou. Obdivuji tebe i kolegy, co dokážete na sibiřské brumle. Stále se mám co učit :).

• Jak s jejím zvukem pracuješ – spíš rytmicky, intuitivně, nebo vibračně?

Brumli používám hlavně k relaxaci. Hraji vždy intuitivně – i vibračně, v pomalejším rytmu – a zpívám.

• Jak na brumli reagují tvoji klienti – vnímají ji jako hudební nástroj, nebo spíš jako prostředek k vnitřnímu prožitku?

Při práci ji klienti vnímají spíš jako zvukovou kulisu, silný prostředek k vnitřnímu prožitku a klidu.

IV. Vnitřní prožitek a symbolika

• Jak sama vnímáš brumli – je to pro tebe hudební nástroj, meditační pomůcka, nebo spíš cesta k sobě?

Pro mě je brumle vším, co jsi vyjmenoval, ale nejvíc asi cestou k sobě. Při práci s klientem vnímám klienta a sebe tak nějak odpojuji. Při hře velmi silně fyzicky vnímám i vibrace, frekvence – takové chvění. Několik let jsem brumli neustále nosila u sebe, i v kabelce do divadla :).

• Máš při hře pocit, že komunikuješ – a pokud ano, s kým nebo s čím?

Bude to znít asi zvláštně, ale cítím jakési napojení na předky či něco, co nás přesahuje – na sebe a, jestli to tak mohu nazvat, na svou podstatu a duši. Při hře můžeme zažívat i změněný stav vědomí – stavy, které lidé často popisují za použití drog. Ty já k takovým prožitkům nikdy nepotřebovala.

• Vnímáš, že má každá brumle svůj vlastní „hlas“ nebo osobnost?

Určitě.

• S jakými dalšími nástroji nebo elementy bys brumli nejraději propojila – například s hlasem, tibetskými mísami nebo bubnem?

K mé brumli rozhodně patří hlas. Hezky jsem si s brumlí zaimprovizovala i s bubnem djembe nebo s rámovým „šamanským“ bubnem. Ráda zvukově kombinuji kov a dřevo. Ze společného hraní s kolegy a kolegyněmi mám ale vyzkoušeno, že brumle může dobře znít s mnoha dalšími tradičními nástroji.

• Cítíš při hře energii spíš směrem ven, nebo dovnitř?

To asi záleží na situaci, ale specifikovala bych to tak, že nejdříve dovnitř; s hlasem je to kombinace – a více ven. Záleží na příležitosti.

V. Inspirace a závěr

• Co bys poradila lidem, kteří chtějí s brumlí začít – a třeba ji využívat i terapeuticky?

Brumli bych rozhodně doporučila. Kromě jiných terapeutických výhod, které jsem zmínila výše, člověka brumle dokáže vnitřně zklidnit – sama to mám vyzkoušeno. Při nervozitě se velmi rychle dostanete do klidu, k sobě. Domnívám se, že rýmy a potíže s dutinami se mi většinou díky hře (provibrování dutin) vyhýbají. A něco pro holky – čeho si všímá mé okolí: navíc se hrou posilují obličejové svaly, tak je to taková jiná a přirozená „face jóga“. Někomu může vadit kovová chuť na rtech nebo přikládání na zuby, což je napoprvé velká síla, ale pokud je zájem, lze to překonat. Hlavně si najít tu svou vhodnou brumli. Komu vadí dotyk brumle se zuby, doporučuji začít s brumlí retnou vietnamskou.

• Dá se podle tebe působit léčivě i pouhým poslechem brumle, bez aktivního hraní?

Určitě. Pokud možno doporučuji poslech živě, ne z nahrávky.

• Jakou roli má pro tebe ticho po hře – pokračuje v něm ještě něco?

Ticho po hře je pro mě důležité – jako dojezd určitých procesů. Často lidé slyší nebo vnímají dozvuk ještě po hře.

• A nakonec – kdybys měla jednou větou vyjádřit, co pro tebe brumle znamená, jak by ta věta zněla?

Brumle je mou součástí a způsobem, jak se zastavit, zklidnit a vnímat to, co někdy přehlížím.